Pedagogický přístup

Člověk, který má možnost svobodně zažívat proměny přírody, snadno pozná a přijme i své vlastní.

Ve Zvonku denně pracují dva nebo tři  pedagogové se skupinou maximálně 22 dětí. Skupina dětí bývá věkově smíšená, od 3 do 7 let. Děti tak mají možnost vzájemně se od sebe učit. Ti mladší tím, že pozorují starší při hře a ti starší se učí být pozorní a nápomocní vůči mladším.

Pedagogové jsou dětem inspirací a učiteli díky svému vlastnímu jednání a pozornému chování. Nesnaží se děti učit doslovným vysvětlováním, ale vlastním příkladem, prací na zahradě, výrobou různých předmětů a v neposlední řadě i tím, jaký mají vztah sami mezi sebou a jak se tento vztah projevuje v jejich komunikaci.

Pedagogové vytváří skupině dětí bezpečné prostředí, které je otevřeno tomu, aby se dítě uvolnilo a zažívalo pocit osobní pohody, ve kterém se potom velmi snadno a přirozeně učí vše potřebné.

S konflikty mezi dětmi pracujeme pomocí jednoduchých pravidel, díky kterým se děti učí poznávat hranice. Často dítě chce zjistit kam až lze zajít při konfrontaci s kamarádem a zkouší jakou reakci vyvolá u dospělého. Důsledně tedy děti učíme, aby konflikty, se kterými si ví rady, řešili sami mezi sebou. Tam, kde je to potřeba, potom připomeneme pravidla, kterými se mezi sebou řídíme. Proto, aby ve skupině bylo dobře všem, myslíme na ostatní stejně jako na sebe.

Průvodci připravují plán pro daný den a ten předávají dětem jako nabídku různorodých aktivit. Dítě, pokud se dané aktivity účastnit nechce, má možnost pozorovat ostatní, kteří se aktivity nadšeně chopí. Až přijde čas, přidá se samo od sebe i dítě, které dosud vše pozorovalo. Práce s dětmi se děje i mimo připravený plán a to v rámci toho, co nabídne sama příroda a procházka v ní. Pedagog tak umí pružně reagovat na setkání se žábou, nalezení nové překážky k tréninku fyzických dovedností nebo na změnu počasí a zakomponovat tyto události do právě probíhajícího programu.

Důležitou činností v rámci správného rozvoje fyzického těla dětí je chůze. To je důvod, proč nezůstáváme na naší velké zahradě a chodíme ven každý den. Vybíráme takovou trasu, která je zvládnutelná pro všechny děti. Tuto trasu pak většinou využíváme po celý rok a to proto aby děti viděly a prožily její proměny v rámci celoročního cyklu. Při vycházce zpíváme nebo si říkáme říkanky.

Vycházky do terénu tedy tvoří základní náplň dne Dětského lesního klubu Zvonek a odehrávají se za každého počasí. Děti jsou na ně vždy připraveny vhodným oblečením a dokáží si je užít. Proměny přírody v rámci ročních období i v rámci změny počasí jsou úžasnými učitelkami a děti je přijímají dobře. Dokáží pochopit a zažít reálnou podobu svobodné přírody a to všemi svými smysly. Tím, jak se konfrontují s proměnami přírody, poznávají přirozeně i sami sebe. Nepoužíváme tedy pojem špatné počasí. Jediné, co může být špatné, je oblečení, které dostatečně nechrání před chladem či deštěm. Nebudujeme si velkou komfortní zónu, ze které se, pokud si na ni člověk zvykne, špatně vychází. Zůstáváme zdraví a pružní. Učíme se citlivě pozorovat své okolí a učíme se nebýt rozlazeni z jeho proměn. Pedagogové zároveň neohrožují zdraví dětí v opravdu extrémním počasí. Pokud k takovému dojde, volí náhradní program, např. návštěvu kulturní instituce, cestování vlakem, aktivity v zázemí.

Proměny přírody v rámci celoročního cyklu lidé oslavovali odpradávna. Vytvořili tak soubor rituálů, které jejich rok provázely a ve kterých reflektovali vliv přírody na společnost. Tyto rituály, jako dramatické hry, využívají v práci i naši pedagogové. Jde o vynášení Morany – loučení se zimou, Vítání léta, oslavy Slunovratu, Dožínky atd. Dětský lesní klub Zvonek také pořádá Slavnosti pro rodiny dětí v rámci těchto lidových oslav. Oslavujeme také důležité události v životech dětí, zejména narozeniny. Dětem vyprávíme jejich narozeninový příběh a ve školce probíhá malá Slavnost.

Pedagogové přirozeně rozvíjejí dovednosti dětí a učí je soustředěnosti a dokončování, a to mimo jiné prací s opravdovým nářadím v rámci rukodělných prací. Společně pracujeme s pilkou, nožem, sekyrkou, rašplí, nebozízkem a jiným nářadím, a to jak v terénu, tak v zázemí. Věnujeme se výrobě dekoračních i užitečných předmětů nebo pracujeme a vyrábíme jen tak podle chuti a vlastních představ. Děti dostávají možnost pochopit materiál a jeho použití, vidí například, jak se skládá bylinková spirála z kamenů nasbíraných v potoce a sami si zkusí postavit kamenný domeček slepený hliněnou maltou. Nebo vidí, jak se upravuje vlna poté, co střihač ostříhá ovce a zkusí si z vlny leccos vyrobit. Často se sami rozhodují, co vyrobí a jakou bude mít jejich předmět podobu. Svou tvorbu poté společně reflektujeme, bavíme se o pocitech, které nám přináší, o tom, co cítíme nebo vidíme ve výrobku kamaráda nebo kamarádky. Věnujeme se také pozorování obyčejných předmětů a snažíme se na ně dívat novýma očima, popisovat jaké barvy, tvary a zvláštnosti vidíme. Rozvíjíme tak citlivé vnímání okolí, vlastní pohled na krásu přírody i světa okolo nás.

Každou vhodnou chvíli během dne věnujeme zpěvu, říkankám, prstovým hrám. Také hrám rozvíjejícím vyvážený rozvoj fyzického těla dětí. Zařazujeme například cvičení na rovnováhu jako přechod klády, skákání a probíhání točícím se lanem, kotouly, prolézání lanovou pavučinou mezi stromy a další mnohá cvičení. To vše na čerstvém vzduchu, v přírodě.

Vycházíme z toho, že každé dítě má jiné dispozice a z toho pramenící jiné zájmy o různé činnosti. Někdo má raději pohyb než tvoření, jiný naopak. Proto děti k činnostem nenutíme a činnosti neprovádíme hromadně a organizovaně. Umožňujeme dětem přidat se ve chvíli, kdy se sami rozhodnou.

Děti jsou spokojenější sami se sebou, dokáží-li se obsloužit v základních úkonech, které souvisí s běžným provozem. Jsou potom sebevědomé a sebejisté. Proto klademe důraz na to, abychom děti samostatnosti a sebeobsluze učili. Dáváme každému dostatek časového prostoru a trpělivosti a zároveň důsledně trváme na tom, aby se dítě naučilo úkony, které zvládne, provádět samo. Děti se sami převlékají, starají se o své osobní věci, myslí na své potřeby a na to, aby svůj prostor udržovaly v čistotě. Po obědě si umyjí svou misku a talíř a nachystají si věci na odpolední odpočinek.

Při odpoledním odpočinku děti v jurtě uléhají na matrace a po krátkém uvolňujícím cvičení poslouchají příběh, pohádku. Malé děti usnou a starší poslouchají. Odpočinek starších dětí končí dříve, jdou si po něm hrát na zahradu nebo se věnují jiné činnosti.

Na pozemku Dětského lesního klubu Zvonek roste užitková zahrada, sad a farma pro drobné hospodářské zvířectvo. Malé jezírko ve farmě přitahuje spoustu živočichů z okolí. Na jaře pozorujeme holuby, v létě vlaštovky, žáby, vážky. Děti pozemek užívají svobodně, ke hře slouží bahno, nádoby, kameny, lopaty, voda, malá kuchyňka a podobně. Důležitý podíl v Dětském lesním klubu Zvonek má tedy neřízená činnost dětí. Čas je dán i jejich vlastním projektům.

Pedagogové Dětského lesního klubu Zvonek vytváří svůj program v cyklech, čili v projektech. Jedno téma dlouhodobě zastřešuje pedagogickou náplň a je na něj nahlíženo skrze různé techniky a pohledy. Vzdělávací program je připravován také podle Rámcově vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání.

Součástí náplně Dětského lesního klubu Zvonek jsou exkurze, výlety, návštěvy kulturních institucí, návštěvy odborníků z různých odvětví ve školce, putovní tábory, několikadenní pobyty dětí s pedagogy, přespávání ve školce, posezení u ohně pro děti i jejich rodiče. Rodiče se také často podílí na rozvoji zázemí Zvonku a to v rámci brigád.

Rozvoj dětí v rámci rodiny je neméně důležitý jako rozvoj dětí v rámci skupiny ve školce. Je spíše dáno dnešní dobou, že děti se již nerozvíjejí ve svých rodinách, ale v institucích. Proto klademe důraz na dobrou komunikaci s rodinou dítěte a na to, aby mělo dítě zajištěno pobyt v rodině mimo období, kdy je ve školce. Doporučujeme tedy, aby dítě kombinovalo pobyt v Dětském lesním klubu Zvonek s pobytem v rodině.

Komentáře jsou vypnuty.